Jak se u nás vydělává?

V našich končinách to zjednodušeně chodí takto:

a) Uzavře se ve správném případě všem předpisům a zákonům odpovídající pracovní smlouva.
b) Člověk, jenž má podle této smlouvy vykonávat po jiného práci, se pak dostavuje v dohodnutý čas na dohodnuté místo, tam provádí dohodnuté činnosti a po uplynutí doby zvané pracovní si může jít zase po svých.
c) Za provedení požadovaných činností či dobu strávenou na předepsaném místě mu náleží odměna ve zpravidla finanční podobě.
d) Z toho se odvedou daně a další předepsané platby a zbytek náleží onomu zaměstnanci, jenž s tím může nakládat, jak je mu libo.

Vypadá to jednoduše a pro každého srozumitelně. Totiž ne pro každého, protože i u nás máme lidi, kteří nikdy nesáhli a nesáhnou na práci, a přesto si nechávají platit živobytí státem nebo jinými zhůvěřilci, ale pro každého soudného z nás.

Jenže ono to až tak jednoduché není. Je tu celá řada pojmů, jimž člověk nejednou nerozumí. Možná má matnou představu, možná je ale i úplně mimo.


Zkuste se zeptat namátkou třeba někoho, je-li jedno a totéž, pokud ! Možná v tom nepozná rozdíl, maje to za jednu a tutéž věc. Alespoň když se tato dvě slova prezentují jako synonyma v tolika všemožných křížovkách. Ale není tomu až docela tak.

Stejně jako není vždy až tak docela pravdou to, že plat (či mzda) není podle názoru toho kterého člověka, jenž tento (nebo tuto) pobírá, ničím jiným než almužnou. Případně je výsměchem, něčím k pláči. Ne vždy je také plat či mzda tím, čemu se ve slušné společnosti říká dejme tomu úplný exkrement.


Obě tato slova mají svůj přesně definovaný význam, a proto jsou v reálu nezaměnitelná. A jediné, co mají tyto dva pojmy společné, jsou minimální a zaručená mzda a také to, že jak mzda, tak i plat jsou splatné v měsíci následujícím po tom, za který člověku toto finanční ohodnocení náleží.

Ovšem ať tak či onak, nejsou mzda a plat nic víc, než nepodstatná slova. Protože jejich definici zase až tak moc znát netřeba. Daleko důležitější je vědět, kolik dostaneme na ruku, a zda nám to bude stačit na to, abychom aspoň nějak vyžili.

Což vám a pochopitelně i sobě upřímně přeji.